Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Koněpruské jeskyně
Koněpruské jeskyně ležící 7 km jižně od Berouna v chráněném území Český kras, byly objeveny v roce 1950 a pro veřejnost zpřístupněny roku 1959. Vznikly v devonských vápencích starých až 400 miliónů let. Jsou vyvinuty ve třech výškových úrovních s denivelací více jak 70 m. Jejich celková délka přesahuje 2 km, zpřístupněná trasa je dlouhá cca 590 m a její prohlídka trvá 1 hodinu. Ve svrchním patru byla v 15. století tajná penězokazecká dílna. Jeskyně jsou jedinečné svou opálonosnou výzdobou a paleontologickými nálezy, dokládajícími vývoj přírody za posledních 1,5 miliónu let.
V období duben - říjen je otevřeno denně, v listopadu pouze pro objednané skupiny, v ostatních měsících zavřeno.
Stejně jako ostatní místa našeho regionu jsou i Koněpruské jeskyně opředeny řadou pověstí. Představíme Vám dvě nejznámější:
O pasáčkovi
Jednoho dne pásl malý pasáček ovečky na vrcholu Zlatého koně, když v tom si všiml, že ze země stoupá sloupec kouře. Přišel blíž a zjistil, že kouř vychází z díry ve skále. Odvážně se protáhl dovnitř. Uviděl tam zarostlého vousatého muže, jak sedí na hromadě peněz. Pasáček dostal pár mincí, ale musel slíbit, že to, co tu viděl, nikde nepoví. Jenže hned, jak vylezl ven, utíkal dolů do vesnice a tajemství vyzradil. A tak se vesničané vedeni pasáčkem vydali na kopec hledat poklad. Otvor do podzemí však nenašli a pomysleli si, že si z nich pasáček dělá legraci. Peníze mu sebrali a ještě mu pořádně nařezali, aby na ně příště nic takového nezkoušel.
Dlouho se soudilo, že pověst má původ v lidové fantazii. Po objevu Svrchního patra se však ukázalo, že pověst měla racionální jádro. Ve Svrchním patru byla totiž nalezena středověká penězokazecká dílna, která byla provozována někdy mezi lety 1469 - 1472. Přibližné určení doby provozu bylo možné podle typu padělávaných mincí. Do oběhu byly dány ke konci vlády Jiřího z Poděbrad r 1469 a Vladislav Jagellonský, který nastoupil r.1472, jejich ražbu zastavil.
O zlatém koni
Paní z blízkého hrádku byla velmi zlá a chamtivá. Jednou se rozhodla, že se zmocní velkého pokladu ukrytého ve zdejších skalách. Musela však nejprve přelstít strážného ducha, který bohatství vydá jen tomu, kdo má zlaté vlasy a železnou ruku. Proto si rytířka nechala v Praze zhotovit zlatou paruku a železnou rukavici a o několik dní později za jedné tmavé a bouřlivé noci vyjela na koni ke skalám. A skutečně, země se s velkým rachotem rozestoupila a paní i s koněm zmizela v podzemí. Avšak když se služebná se svým milým, velkým silákem, vydali svou paní hledat, nalezli ji v podzemí, jak zcela nehybně sedí na svém koni. Byla totiž i s ním proměněna ve zlato jako trest za svoji lakotu. Mladému páru však duch neublížil, ale obdaroval je, protože jejich láska v nich spojila zlaté vlasy dívky a železnou ruku muže. Na paměť zlaté sochy skryté v podzemí byl vrch pojmenován Zlatý kůň.
