Navigace
Výběr jazyka
Obsah
HISTORIE PRŮVODU
Nedílnou součástí života středověké společnosti byly ceremoniály. Uplatňovaly se zejména při slavnostních událostech spojených s panovníky, jako byly například korunovace, pohřby, svatby, příjezdy do měst, především návraty panovníků do sídelních měst atd. Mimořádnými slavnostmi byly průvody, výrazně inspirované triumfálními vjezdy do měst a průvody z antického Říma. V období vrcholného středověku byly tyto slavnostní průvody jedním z hlavních prezentačních prostředků panovníka, proto byly pojímány jako velká podívaná pro davy, jako nezapomenutelné divadlo, o kterém se dlouho vyprávělo. Není náhodou, že mnohé středověké kroniky neopomenuly tyto události alespoň rámcově zmínit.
Celá slavnostní událost byla velmi pečlivě naplánována a řídila se jasnými pravidly. I když se tato pravidla podle místní tradice více či méně lišila, základní kostra byla v podstatě všude stejná. Každý ceremoniál měl několik fází, jejich počet a podoba se měnily podle místních podmínek a okolností. Pokud šlo o pravidelné nebo obřadné vjezdy, byly zpravidla plánovány dlouho předem. Existovaly však také vjezdy a průvody, které z tohoto pravidelného a dopředu naplánovaného rámce vybočovaly. Souvisely vždy s bitvami, obléháními nebo s válkami. Panovník pak triumfálně vjížděl do města jako dobyvatel a vítěz.
Organizaci průvodu měli na starosti pověřenci, a to jak ze strany panovníka, tak i ze strany města, případně druhého panovníka, šlo-li o zahraniční návštěvu. Nejprve se obě strany dohodly na tom, podle jakého vzoru bude vše probíhat. Podobu průvodu určovalo mnoho věcí. Záleželo například na tom, při jaké příležitosti panovník přijížděl – zda přijížděl poprvé, anebo opakovaně, jestli vjížděl do sídelního, nebo jiného města, zda se vracel z vyhrané, nebo prohrané války, zda chtěl svým příjezdem demonstrovat sílu, nebo zda šlo o přátelskou návštěvu atd. Klíčovou roli hrálo ale také to, zda vjížděl do města jako svrchovaný vládce na své území, nebo přijížděl jako host atd. V neposlední řadě ceremoniály průvodu ovlivňoval význam návštěvy a možnosti hostitele.
Když se panovník přiblížil k městu, vyšli mu na určenou vzdálenost vstříc zástupci města a představitelé městských cechů, případně i vznešený hostitel (panovník) se svým dvořanstvem. Po pozdravu vstoupil panovník spolu s družinou do města. To vše za zvuku zvonů, bubnů, případně i hudby. Při slavnostním uvítání na náměstí, na radnici nebo v paláci hostitele byly proneseny přísahy poslušnosti a věrnosti města panovníkovi, který na oplátku potvrdil městská privilegia udělená již dříve, případně je i rozšířil. Měšťané mu pak darovali klíče od města. Při prvních návštěvách bylo zvykem, že panovník udělil milost, ovšem s výjimkou nejtěžších zločinů. Slavnostní průvod zahrnoval i návštěvu hlavního kostela a bohoslužbu. Následovalo ubytování panovníka a jeho družiny a poté slavnost s turnajem a hostinou. Během vjezdu a průběhu průvodu se uplatňovaly také dramatické produkce - drobná divadelní představení či živé obrazy jako alegorie panovníkových ctností, rodokmenu, skutků nebo země.
Středověk byl plný symbolů. Jeden z nejpropracovanějších systémů tvořila symbolika barev. Každá z nich měla svůj význam a byla používána při určitých příležitostech. Barevnost tedy pochopitelně hrála velikou roli i v průvodech, a to nejen barevnost oděvů účastníků, ale také koní, na nichž panovníci přijížděli. Slavnostní úbory v barvách panovníka měli šlechtici, hlavně pak tělesná stráž a sloužící.
V průvodu byla nad panovníkem nesena nebesa z drahých látek, která sloužila nejen jako ochrana před nepřízní počasí, ale především měla obřadný charakter a dávala všem jasně najevo, kde se císař právě pohybuje. Panovníka doprovázeli šlechtici, kteří ho chránili, zajišťovali hladký průběh průvodu, aktivně se účastnili ceremoniálů jako vznešené obecenstvo, vykonávali čestné služby při průvodu i následných slavnostech. Do průvodu mohly být zapojeny i děti - pážata - v panovníkových barvách a provolávající mu slávU.
Uspořádání průvodu bylo přesně určeno, mělo svou hierarchii s akcentem na panovníka v centru. Bylo jasně dáno, kdo bude mít jakou roli - kdo povede průvod, kdo ze šlechticů ponese konkrétní insignie, kdo povede císařova koně. Například při vjezdu Karla IV. do Paříže roku 1378 bylo uspořádání průvodu takovéto: trubači, lučištníci a stráž v barevných uniformách, rytíři s panoši, představitelé města, šlechtici nesoucí insignie - čestní rytíři, Karel IV. se synem Václavem IV. a synovcem Karlem V., králem francouzským - všichni pod ochranou šlechticů a důstojníků palácové stráže v plné zbroji, strážci v uniformách a plné zbroji, nejvýznamnější šlechta z Francie a Říše, rytíři z tělesné gardy, církevní hodnostáři, dvorští hodnostáři, úředníci, konšelé a měšťané Paříže, stráž. Stráž jdoucí na čele průvodu mu uvolňovala cestu. „Dámská“ část většinou, pokud dáma sama nebyla hlavní postavou průvodu, vjížděla při významných a obřadných vjezdech sama, později a jednodušejI.
Obyvatelstvo daného města bylo o návštěvě vznešeného hosta předem informováno a pečlivě instruováno. Byla přijímána i různá opatření, například zákaz vstupu obyvatelstva z venkova nebo vjezdu povozů, aby nebyly úzké ulice města neprůchodné. Město bylo pečlivě uklizeno, dlažba se pokrývala pískem, aby se koně nesmekali, domy i ulice zdobily barevné látky a podle ročního období i květiny. Při nejslavnějších příležitostech, jako byly korunovace, mohlo v městských kašnách proudit víno. Šlo o jednu z forem zábavy pro široké masy - od dvořanstva po městskou chudinu.
