Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Po stopách starých mlynářů
Evropskou raritu můžete najít na Radotínském potoce. Na 21 kilometrech potočního toku naleznete 22 mlýnů (nebo jejich pozůstatků). Radotínský potok pramení u obce Ptice a až do Nučic teče v relativně rovné krajině, teprve na konci Tachlovic se postupně zařezává do mělkého údolí a postupně do hlubšího a skalnatějšího, až před Radotínem vytváří dominantu přírodní rezervace, které dal i jméno. Všechny mlýny byly postaveny především proto, aby semlely obilí, které sedláci vypěstovalina úrodných políčkách v okolí potoka a v pláních nad údolím Radotínského potoka. Mlýny zde stávaly už „od nepaměti“.
Ve skutečnosti je lze datovat do doby od cca 15. do 18. století. Od 17. století byly mlýny samostatné a jejich mlynáři byli první, kdo svobodu získal. Tím bylo potvrzeno i jejich výjimečné postavení v rámci obcí. Mlýny byly středem vzdělanosti a kultury, navštěvovaly je známé osobnosti a v době nebezpečí a válek se zde schovávali lidé z okolí, neboť mlýny bývaly pevné a jejich majitelé měli často právo vlastnit vybrané druhy zbraní. Také mlynáři si svého postavení vážili a často své potomky provdávali a ženili zase pouze s potomky jiného mlynáře na toku potoka. Toto rodové a majetkové propojení mělo i svůj jiný základ. Mlynáři museli při zadržování vody a při mletí spolupracovat. V Radotínském potoce nikdy nebylo tolik vody, aby mohli všichni mlít najednou.Všechny mlýny tedy využívaly náhonů a rybníčků, kde se po delší dobu shromažďovala voda z potoka (samozřejmě jen část) a když se naplnil náhon, mohli mlynáři mlít. A při malém množství vody v Radotínském potoce se v této činnosti museli střídat. A ve střídání bylo jednodušší se domluvit mezi příbuznými než s cizími. Mlýny také bývaly propojeny mezi sebou cestou, která vedla podél potoka.
Od toho dostala i svůj název „Stará mlýnská cesta“. Mletí mouky již neslouží ani jeden mlýn. Naposledy mlel Veselých mlýn na Chotči v letech 1991 až 1993. Svůj význam mlýny ztratily především na konci 19. a začátku 20. století,kdy se obilí začalo mlýt průmyslově (=levněji) ve velkých parních mlýnech v Praze. Většina mlýnů je dnes ve špatném stavu a záleží jen na majitelích, co s nimi bude dál.
Ale pusťme se již po proudu na jednotlivé mlýny. Prvním je velmi zajímavý parní mlýn v obci Úhonice. Ten sice nebyl poháněn v tomto místě téměř neznatelným potůčkem, ale díky vodě z nádrže na Radotínském potoce byla ve mlýně vyráběna pára a parní mlýn tak mohl mlít dle potřeb místních sedláků. Další mlýn, vlastně hned tři, nalezneme až v Tachlovicích, kde je již více vody a větší spád. Zbytky prvního (Horního) jsou na návsi, hned u rybníka a další dva jsou u silnice na Chýnice. Velký mlýn uprostřed polí nazývaný jako Grunclův nebo Prostřední má protrženou hráz rybníka a slouží jako zemědělská usedlost. Další je Kučerův (leží na území Tachlovic, i když je dnes již vlastně prvním domem v Chýnicích) nebo také Dolní mlýn. K dalším mlýnům se musíme odchýlit od potoka a původní cesty. Z Hladkovského (Svobodova) mlýna těsně pod obcí Chýnic (mlýn leží na území obce Dobříč) jsou dnes již jen ruiny, je to však jeden z mlýnů, kde prokazatelně dodnes straší. Po několika desítkách metrů toku narazíte na Malý mlýn. Ten dnes slouží jako jezdecké centrum a můžete si zde zajezdit na koních. Malý mlýn využíval vodu i z Chýnického potoka. Velmi pěkně opravený je i Dubečský mlýn. Slouží jako rodinný dům a je tedy pro návštěvy zcela uzavřen. Úzké a při rozvodnění potoka velmi rozmáčené údolí musíme přejít do Chotče přes kopec. Tam narazíme na mlýn, který stával v č.p. 27 (Prantlův mlýn). Hned vedle mlýna si můžete povšimnout budov bývalého pivovaru. Tento panský pivovar vyráběl a dodával pivo nejen do hospod, ale i do některých mlýnů na Radotínském potoce. Tyto mlýny pak směly prodávat jen toto „chotečské“ pivo. Na konci obce Chotče si můžeme prohlédnout nejzachovalejší ze všech mlýnů. Veselých, nebo také Měchurovský mlýn má zachovalou barokní mlýnici a má zachovalou i mlynářskou technologii. Ta je z třicátých let 20. století, kdy byla ve mlýně instalována turbína na výrobu elektrické energie a ta poháněla mlýn. U tohoto mlýna můžeme vidět i jeden z největších vodopádů Karlštejnska.Voda z Veselých mlýna tekla buď zpět do potoka a nebo přímo do dalšího mlýna. Cvrčkův mlýn tak byl doslova odkázán tuto na vodu. Po cestě mezi chatovými osadami se pak dostaneme na území obce Ořech a do Kalinova mlýna. Ten je a vždy byl průjezdný a Stará mlýnská cesta a červená značka tak vedou přes jeho dvůr. Údolí je zde již tak úzké, že cestu nebylo možné vést jinudy. Za mlýnem se pomalu dostáváme do chráněné přírodní rezervace „Radotínský potok“. Kromě nádherné přírody zde můžeme postupně vidět Taslerův (také Rutický) mlýn; Maškův a Špačkův mlýn v osadě Cikánka leží již opět u silnice. Po ostatních mlýnech toho bohužel již mnoho nezbylo. Největší mlýn – Kalinův (i na jménech jsou zřejmé příbuzenské svazky) byl zbořen a srovnán se zemí v rámci rozšiřování lomů. Stával cca 500 m pod Cikánkou v místě, kde je dnes zčásti skládka a zčásti rekultivace.Obdobně dopadly i ostatní mlýny na území Radotína. A tak navštivte alespoň ústí Radotínského potoka do Berounky. Zde je již podstatně větší než na počátku, kdy tvořil strouhu mezi poli. Více se o mlýnech můžete dozvědět v knihách Josefa Klempery z Tachlovic, který sepsal údaje o vodních mlýnech v Čechách. Část jednoho z dílů je věnována i Radotínskému potoku.
