Korunovační klenoty

Říšské korunovační klenoty, tedy korunovační klenoty panovníků Svaté říše římské, získal Karel IV. v roce 1350. Do Čech je z Mnichova přivezli olomoucký biskup Jan Volek a přední český pán Vilém z Landštejna. Byly uchovávány nejprve v Praze na Pražském hradě, ale Karlovým pravděpodobným záměrem bylo uložit je trvale v nově budovaném kostele Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově.

Po císařské korunovaci v Římě (1355) vybral Karel IV. jako místo uložení klenotů a říšského pokladu hrad Karlštejn. Kdy přesně se Karlův nový reprezentativní hrad, jehož stavba probíhala velmi rychle, stal místem uložení klenotů, není známo. Mohlo to být v souvislosti se zřízením karlštejnské kapituly v roce 1357 nebo po vysvěcení kaple sv. Kříže ve Velké věži roku 1365. Tato skvostně vyzdobená kaple, jejímž předobrazem byl popis Nebeského Jeruzaléma, chránila klenoty zhruba šedesát let. Z příkazu Karlova druhého syna Zikmunda byly klenoty na počátku husitských válek odvezeny z Karlštejna do Uher a následně uloženy v Norimberku. Na Karlštejn se již nevrátily.

 Říšský poklad byl souborem korunovačních klenotů a dalších předmětů, který panovníci Svaté říše Římské shromažďovali od 10. století. Některé předměty pokladu byly považovány za posvátné pro svou předpokládanou souvislost s životem a umučením Krista nebo s osudy světců. Do říšského pokladu Svaté říše římské v době vlády Karla IV. mimo jiné patřily:

 

-         Císařská koruna - považovaná za korunu Karla Velikého, ale vznikla až v 10. století

      -         Císařský kříž - veliký zlatý kříž zdobený drahokamy, v němž byla uložena 

            část Kristova kříže a jeden hřeb, 11.století 

      -         Svaté kopí - označované jako kopí sv. Mořice nebo sv. Longina

      -         Císařské jablko, 13. století

      -         Šavle sv. Karla Velikého, 10. století

      -         Ceremoniální meč, 13. století

      -         Císařský meč - připisovaný sv. Mořici, 11. století

      -         Žezlo, 14. století

      -         Císařský korunovační plášť - rudý plášť se dvěma zlatými vyšitými lvy, zdobený

            zlatem a drahými kameny, 12. století

      -         obřadní roucha a další části oděvů  

      -         svaté ostatky -  např. zub sv. Jana Křtitele

 

Říšské korunovační klenoty a některé další svátostiny byly na příkaz Karla IV.  každoročně převezeny z Karlštejna do Prahy, kde byly veřejně vystavovány o „svátku svátostin“. Ten připadal vždy na první neděli po Velikonocích a slavil se jako svátek sv. Kopí a Hřebu Páně. Průběh této významné události, která se odehrávala za účasti panovnické rodiny, šlechty a církevních hodnostářů z českých zemí i z říše byl naplněn ceremoniály a církevními úkony. Samotné vystavování a uctívání klenotů se řídilo přísnými liturgickými pravidly, jejichž řád schválil roku 1354 papež Inocenc IV. Svátek, který přiváděl do Prahy velký počet poutníků z celé Evropy, byl nejen zdrojem růstu prestiže panovníka a jeho sídelního města v srdci českého království, ale také pramenem obrovských příjmů, které pak mohl Karel IV. využít pro své stavební podniky. Pro poutníky byly raženy kovové poutnické odznaky s postavami sv. Petra s klíčem a Karla IV. s kopím sv. Longina.             

Svátostiny byly vystavovány v kapli Božího těla, kterou dal Karel IV. vybudovat v centru největšího pražského - i evropského - náměstí, Dobytčího trhu (dnešního Karlova náměstí) na Novém Městě pražském. Dřevěná kaple měla podobu věže s ochozem. Karlův syn a následník Václav IV. nechal na jejím místě vybudovat kamennou kapli s osmibokou lodí. Později byla tato kaple jako duchovní stánek přidělena pražské univerzitě, jejíž profesoři byli pohřbíváni na okolním hřbitově. Od roku 1416 zde bylo podle nařízení panovníka zavedeno přijímání „pod obojí“ a v roce 1437 byly na stěny tohoto symbolického svatostánku husitů zavěšeny desky s textem Basilejských kompaktát. Osud kaple zpečetil svými reformami císař Josef II. - na základě jeho nařízení byla kaple odsvěcena, zrušena a v roce 1791 srovnána se zemí.     

 

Koruna císařů Svaté říše římské byla zhotovena v západním Německu někdy ve druhé polovině 10. století. Objednavateli byli panovníci z dynastie Ottonů, ale přesné datum vytvoření koruny není známo. Jde o unikátní umělecké dílo románského umění. Koruna se skládá z osmi destiček, z nichž vynikají především čelní a temenní destička, které jsou výrazně vyšší. Obě tyto destičky jsou spojené ozdobným obloukem a zdobené 12 drahými kameny, které mají odkazovat ke dvanácti apoštolům a dvanácti kmenům izraelským. Nad čelem zdobí korunu výrazný kříž. Čtyři menší destičky po stranách koruny jsou pokryty emailovými vyobrazeními tří starozákonních králů, čtvrtá pak vyobrazením Ježíše Krista se dvěma anděly. Každá z postav na emailových výjevech má hluboký symbolický význam - znázorňují panovnické ctnosti a odkazují na spojení panovníka s Kristem.  

Koruna byla odznakem světské i duchovní moci panovníka Svaté říše římské a symbolem říše jako takové, tedy nadnárodního celku, který formálně zanikl v roce 1806. Po celou dobu trvání říše představovala koruna nejen symbol kontinuity, ale měla především hluboký duchovní význam - symbolizovala sepjetí panovníka s Kristem a panovníkovu moc posvěcenou při korunovačních obřadech Bohem. Teprve po korunovaci touto korunou byl panovník právoplatným a nezpochybnitelným císařem. Koruna byla tedy vnímána jako svátostina.

Originál koruny je dnes vystaven v klenotnici vídeňského Hofburgu, kopie jsou v Cáchách, ve Frankfurtu a na hradě Trifels v Porýní – Falci.  Žádná z korun evropských monarchií nebyla ve své minulosti tak výrazným symbolem země i světské a duchovní moci panovníka. Říšská koruna měla vždy zvláštní právní postavení, ale také neobyčejně velký duchovní a kulturní význam.